Principy mediace
Mediátor je ze zákona povinen ctít níže uvedené principy. Princip nestrannosti, mlčenlivosti a dobrovolnosti tvoří základní kameny mediace a rámec chování a jednání mediátora.
Nestrannost 
Mediátor není ani soudce ani rozhodce. Mediátor za strany nerozhoduje. Je nestranný, tedy nezastupuje zájmy ani jedné ze stran. Neposkytuje rady. Neupřednostňuje jednu stranu před druhou. S oběma stranami mediátor jedná rovnocenně. Mediátor nikdy nefunguje pouze pro jednu ze stran, ale vždy pro obě zároveň.
Důvěrnost a mlčenlivost 
Mediace je přísně důvěrná. Ze zákona je mlčenlivostí vázán pouze mediátor, avšak strany se mohou dohodnout na tom, že se k mlčenlivosti zavážou taktéž, případně také pod sankcí smluvní pokuty.
Účelem důvěrnosti je vytvořit pro strany bezpečný prostor, v rámci něhož budou moci volně komunikovat, a zajistit tak co nejproduktivnější průběh jednání.
V rámci mediačního jednání může mediátor strany (nebo jedna ze stran mediátora) požádat o oddělené jednání. Informace, které bude strana s mediátorem po dobu odděleného jednání sdílet, mediátor druhé straně nepředá, ledaže by ho o to první strana přímo požádala.
Oddělené jednání je vhodné zejména v situacích, kdy jedna ze stran druhé nějakou informaci nemůže sdělit či neví jak na to.
Dobrovolnost 
Strany mediace mají úplnou kontrolu nad výsledkem mediace. Tedy i toho, zda dosáhnou konečného řešení své situace či nikoli.
Kdykoli v průběhu mediace se každá ze stran může svobodně rozhodnout, zda chce v procesu mediace pokračovat nebo pokračovat v řešení své situace jiným způsobem.
Pokud strany mediace dojdou ke vzájemné shodě, mohou ji zdokumentovat v písemné dohodě.
Průběh mediace
Mediátor se po dobu mediačního jednání řídí principem nestrannosti, důvěrnosti a dobrovolnosti. Aby mediační jednání bylo produktivní pro všechny účastníky, mediátor může stranám navrhnout následující pravidla komunikace:
- Strany se nebudou přerušovat, ani na sebe útočit.
- Strany přednáší své zájmy, obavy a potřeby se vzájemnou úctou.
- Strany se vyhýbají hanlivým komentářům.
- Strany se budou zaměřovat na své zájmy, obavy a potřeby, nikoli na své pozice.
- Strany hovoří kvůli tomu, aby si vzájemně porozuměly.
- Strany si vzájemně naslouchají v dobré víře.
Podpis smlouvy o provedení mediace 
Mediace je dle zákona (§ 4 odst. 1 zákona o mediaci) zahájena podpisem smlouvy o provedení mediace oběma stranami a mediátorem.
Podpisu smlouvy zpravidla předchází první nařízené setkání s mediátorem, které nařizuje soud, nebo žádost o mediaci, jejímž prostřednictvím strany mediátora kontaktují přímo. Takovou žádostí může být jednoduchý e-mail, telefonní hovor nebo jakýkoli jiný způsob kontaktování mediátora.
Účelem prvního nařízeného setkání je poučit strany o tom, jak mediace probíhá, a poskytnout jim možnost zvážit, zdali je mediace pro řešení jejich situace vhodná.
Mediační jednání 
Pokud je případ pro mediaci vhodný, mediátor se stranami podepíše výše zmíněnou smlouvu o provedení mediace a následně si s nimi dohodne termín mediačního jednání. Strany se mohou na mediačního jednání účastnit spolu se svými právními zástupci.
Pro průběh mediace může být přínosné, pokud si strany s sebou přinesou podkladové materiály, o nichž budou chtít v průběhu mediace hovořit. Mediace je neformální a dobrovolný způsob řešení sporů, proto je možné materiály přinést kdykoli v průběhu mediace, na jakékoli z dalších mediačních jednání.
Dohoda 
Za předpokladu, že jsou mediační jednání úspěšná a strany dosáhnou konsensu, mohou dohodu formulovat v písemné smlouvě, tzv. mediační dohodě. Mediační dohoda obsahuje podpisy všech účastníků mediace, tedy jak stran, tak mediátora (§ 7 zákona o mediaci).
Podepsaná mediační dohoda je pro strany závazná. Strany si mohou dohodu následně nechat schválit soudem jako smír či si ji nechat vyhotovit formou notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti.
Mediace je příležitostí ke zvýšení kvality komunikace a vztahů s ostatními. K mediačnímu jednání je proto dobré přistupovat v dobré víře a s otevřenou myslí.
Hledáte pro svůj případ 
