Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech lze považovat za první komplexní úpravu mediace na evropské úrovni. Reguluje mediaci v přeshraničních vztazích mezi členskými státy EU a zakotvuje minimální standardy, které se v mediaci musí dodržovat.
Znění ke stažení najdete v odkazu.
Jaké informace naleznete v jednotlivých článcích?
- Článek 1 – Cíl a oblast působnosti
- Článek 2 – Přeshraniční spory
- Článek 3 – Definice
- Článek 4 – Zajištění kvality mediace
- Článek 5 – Přistoupení k mediaci
- Článek 6 – Vykonatelnost dohod vyplývajících z mediace
- Článek 7 – Důvěrnost mediace
- Článek 8 – Účinek mediace na běh promlčecích a prekluzních dob
- Článek 9 – Informování široké veřejnosti
- Článek 10 – Informace o příslušných soudech a orgánech
- Článek 11 – Přezkum
- Článek 12 – Provedení
- Článek 13 – Vstup v platnost
- Článek 14 – Určení
Vztah k českému právnímu řádu
Směrnice o mediaci byla impulsem pro vytvoření české právní úpravy mediace. Ačkoli měla být Směrnice o mediaci hlavně podnětem ke sjednocení pravidel pro mediaci v přeshraničních sporech, Česká republika ji transponovala s účinkem pro vnitrostátní vztahy a vytvořila institut tzv. zapsaných mediátorů.
Domnívám se, že transpozice není úplně dokonalá, protože vytváří dvojí standard poskytování mediačních služeb. Např. důvěrnost mediace poskytovaná „nezapsanými“ mediátory není zákonem chráněna stejně jako mediace prováděná zapsanými mediátory.
Směrnice o mediaci v článku 7 přitom výslovně stanovuje povinnost chránit mlčenlivost mediátorů. Bez ohledu na to, jak je osoba mediátora mediaci označována, či jakým způsobem byla jmenována nebo požádána o vedení mediace, srov. článek 3 písm. b) Směrnice o mediaci.
Směrnice o mediaci je také důvodem, díky kterému se zahájením mediace přerušuje nebo staví běh promlčecích a prekluzivních lhůt. Podle § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:
„V případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.“
Dříve se přerušení a stavení lhůt vztahovalo pouze na mediaci vedenou zapsaným mediátorem. Občanský zákoník tuto dvojkolejnost napravil. Dokonce stranám se stejnými účinky umožnil, aby se dohodly, že budou svoji situaci řešit mimosoudně i bez pomoci mediátora.